Dovolená v Zahradišti

Jako každoročně jsme vyrazili na dovču s brněnskými záchranáři. Vztahy v jednotce se výrazně uklidnily, takže nálada byla vcelku dobrá a příjemná. Počasí nám přálo tak střídavě - celé 2 dny jsme se opékali, 2 dny pršelo, ba přímo lilo. Mezitím bylo střídavě divně, občas pšelo, občas ne, relativně chladno - tak psi byli spokojení, my už trochu méně, ale na cvičení vlastně super počasí. Jen škoda, že Ejs si uhnal psincový kašel, takže první týden víceméně promarodil - chodil jen na procházky, štěkat nemohl (jen ráno o půl šesté, to mu štěkání nevadilo). S ním kašlala také Kety, ale u ní to proběhlo mírněji a rychleji, po 4 dnech už byla skoro fit. Naočkovaní psi naštěstí bez problémů (jinak by to snad bylo na odjezd domů).  Ejsík docela slušně štěká na povel, s figuranty je to už trochu slabší. Poslušnost jsme začali pod vedením Reginy, která mi poradila, jak na to lépe a účinněji, a docela to šlo. Stopy mu jdou moc pěkně, udělal velký pokrok. Výcviku obran jsem se letos účastnil pouze já coby figurant, Ejs byl nucen vynechat celých 14 dní.

Vítek chodil na obrany s Corou  a je vidět, že jim společný týden udělal moc dobře. Byli spolu na agilitním táboře ve Větřkovicích a moc se jim tam líbilo. Corča ho poslouchala, je snášenlivá a nekonfliktní, takže nikoho ve společné chatce nežrala,  výborně s ním spolupracuje a Vítek ji šikovně podporuje. Kdyby jen trochu chtěl a snažil se, příští rok by mohl vyjet i na závody, Corča je vcelku pracovitá a snaživá. Mimo jiné vyhrál agility závody LA, celkově byl v agility 5., což je ohromný úspěch ve smečce šeltií, borderek a jiných namakaných psů a jejich malých psovodů, často taky zkušených a ostřílených závodníků.  Taky vyhrál dogdancingový závod (to je teda spíš Martina práce, triky už uměla z domova, nicméně Vítkovi patří uznání za vymyšlení skladby s hudbou a choreografií).

Necvičební první týden jsme vyplnili procházkami v lese, Ejsovi jsme trvale ucpávali tlamu šiškami a klacíky, aby nelovil malé holky (Shelby se úplně nedá, jen Kety je z něj trochu nešťastná), i když v lese byly síly dost často vyrovnány, Kety kličkovala mezi stromy tak zdatně, že měl dost problém ji dohonit.  Trochu jsme chodili na stopy, i když i to mi Marta na 3 dny zakázala. Pak už Ejs nekašlal, takže cvičil pravidelně.

Přijela se za námi podívat Ejsíkova sestra Aurea alias Diesel, je skoro poloviční, ale krásně si pejsci pohráli, byli jsme na společné procházce a v řádění pokračovala štěnda ještě v táboře. Jen škoda, že se ten den trošku piokazilo počasí a zrovna dost pršelo. Ani jsme se nenadáli, a už končil druhý týden a byl čas jet domů. Cesta proběhla dobře a marta od příjezdu jen pere a pere a pere :-)