Náš první záchranářský trénink

     Náš první trénink byl velmi vtipný, Marta nás vzala do sutin v Řeporyjích, v areálu starého mlýna. Sešlo se nás tam celkem 8, prošli jsme se sutinkou, což se Ejsovi fakt líbílo. S terénem mít problémy nebude. S velikou radostí vymetl také obrkaluž, velikou 15x20 metrů a placama i docela hlubokou, jak jinak, než s bahnitým dnem. Pak jsem cvičili, trochu sutiny, trochu plochy v přilehlém lese. Corča byla moc šikovná, po dlouhé zdravotní  přestávce se s nástrahami sklepa a spadlé střechy popasovala schopně. Já jsem se schoval několika psům.

     Zato Ejsík bodoval. Na cizí zatím štěkat nechtěl, proto se mu schovala 2x Marta, na ni štěkal docela slušně. Od budoucího záchraníře Vítka dostal za vyloudění nepatrného zvuku svého oblíbeného krokodýla, kterého si okamžitě šel uschovat do té hnusné kaluže (tušil, že o něj bude opět obrán). Utekl jsem mu teda zpět do sutiny a odchytil ho ve dveřích ze sklepa, kam nerozvážně vstoupil. Na přivolání a přinášení předmětů budem muset ještě zapracovat, Ace je trochu majetnický a dělit se nechce.

     2. kolo probíhalo podobně, jen štěkání už Ejsíka úplně nebavilo. Když  mu Marta poodběhla s krokodýlem,  přiběhl k ní, chviličku tam zevloval a sledoval, jak se ho s pomocí krokodýla snaží vyburcovat ke štěkání. Pak se otočil, popadl vedle ležící zahozenou petku a vítězoslavně se odklidil  do kaluže. Přece nám tam nebude dělat kašpárka a čekat na nějakýho plyšáka, když je kolem tolik zábavných hraček, které doma nemá :-). Tímto svým výkonem nás všechny odboural natolik, že jsme seriozní výcvik museli přerušit a dostatečně se vychechtat.

     Závěr bylo jen kontumační  odměňování od figurantů za to, že k nim vůbec ráčil dojít, a jelo se domů. Plodně strávené odpoledne, Corča si zacvičila, Ejsík se pobavil a já mám opět co zlepšovat :-)